na Blog.cz

Ztracenými a odcizenými kroky

V protisměru

Hlavou proti ignorantství a hyenismu

Brát sílu samy ze sebe

A nenechat se zlomit,

Když řeči zesměšněné a přehlušené, hozené do těžkopádného patosu,

Spláchnuté do stoky, nedorazí a neodrazí se

Protože nikdo není "víc než..."

Vybírejme si z hlediska blízkosti ideálů, než statků

Vybírejme si z nadšení, ne ze strachu a vypočítavosti

Protože takový člověk je ztracený a odcizený člověk

Běžný člověk je ztracený a odcizený člověk….

Stejná doba...stejné pocity...jiný nadhled - díky bohu za něj

Tak je to tu! Pojedu na vodu, lehce se ale té krátké dovolené bojím. Z Jezů ani tak úzkost nemám, co mě ale neustále uvrhává do tenze je obsedantní myšlenka, že bych mohl narazit na jachtu s mávajícími pobratimy na palubě. Vodáci, co vím, se vždycky zdravili mocným Ahooooj, toto léto je nový trend, volá se mocné Čéézt. Nicméně pokud se opiju s partou vodáků, a budu z toho mít špatné svědomí, je prý zaručená věc, podle návodu viz odkaz http://zpravy.idnes.cz/divka-bajila-o-znasilneni-v-pendolinu-protoze-neumela-vysvetlit-opilost-1lc-/krimi.asp?c=A090812_083602_krimi_cen

(článek by se měl jmenovat - Co dělat, když se nadranej švapnete hlavou o mísu?!), že situaci zachrání jakože znásilnění v pendolinu. Prosim vás, pendolino je rychlovlak, jakože jede rychle, až 230 km/h, když něco jede rychle, je člověku z toho blbě!

…pojedu na vodu...Pádlo v ruce, dobrá nálada a večer…večer za zvuku cikád kotlikářští vodáci zaremixují pop-song.

Jednou plác mě přes rameno Míra, zvanej Knecht:

mám pro tebe, hochu, v pácu moc fajnovej kšeft.

objednal hned litr rumu a pak něžně řval:

Zbal se, jedem do Toskán, za euro, za dolár.

Ref: Výprava Monte Argentááário zadařila se,

protože byl tam Aleš, Martin, Míra i s Milanesem

Výprava Monte Argentááário zaroveň nezdařila se,

protože krásný fotky z dovolený byly bez mrože

Brigga, Zvaná Looobistika, kotví v zátoce,

nakládaj se sudy s rumem, maso, ovoce.

Vyplujeme časně z rána, ať to proberem,

dřív než přístav zmizí z očí všechny oberem.

A REFREEEEN!

Na youtube, facebooku atd vyvstalo video Evropa za 17 let. - http://www.youtube.com/watch?v=W1eZyc5Kyuk

Vždycky jsem byl proti strašení a neověřování faktů

Pomozte se shromažďováním faktů a zdrojů jako protiváhu slepému nadšení. Citujete a posílejte články. Diskutujte a neberte hned sekery do ruky!!!

Francie - 2007 - 1.98 oproti 2006 - 1.84

Anglie - 1.66 - 1.66

Řecko -
1.35 - 1.34

Německo 1.40 - 1.39

Itálie - 1.29 - 1.28

Španělsko - 1.29 - 1.28

Spojené Arabské Emiráty - 2.43 - 2.88

Írán - 1.71 - 1.81

Irák - 4.07 - 4.18

Libanon 1.88 - 1.90

Namibie 3.06 - 2.94

Evropská Unie - má 27 evropských států

1.50 - 1.48

Zahranicni.iHNed.cz 26. 8. 2008 12:24 (aktualizováno: 26. 8. 2008 12:11)

Porodnost v sousedním Německu se poprvé po třech letech zvýšila: V roce 2006 činil průměr 1,33 narozených dětí na jednu Němku, loni už byl poměr 1,37.

Radují se ale i francouzští politici. Podle nových čísel úřadu Insee zůstává Francie se 63 miliony obyvatel druhou nejlidnatější zemí unie po Německu

Britové zjistili, že jejich počet dosáhl 61 milionů. To je podle Národního statistického úřadu zhruba o dva miliony víc než před šesti lety.

Britské Listy

8.6.2004

Francie: Jak běloši konvertují k islámu

Minulý týden přinesl francouzský deník Le Monde zajímavý článek o konvertitech k islámu ve Francii. V zemi galského kohouta jich dnes žije 50 000, z toho 1 100 se považuje za radikální. Policie chování těchto radikálů pokládá za nebezpečné, tím více, čím jejich počet stále roste. Jak si vysvětlit tento nárůst? ptá se Le Monde.

Podle publikované studie během posledních tří let počet konvertitů k radikálnímu islámu se rapidně zvyšuje. Nejedná se pouze o případ Francie, ale i ostatních západoevropských zemí jako Velké Británie, Německo či Španělsko. Na konci roku 2003 jich bylo tedy už 1 100. Le Monde tento nárůst objasňuje zejména atraktivitou islámu jednak na předměstích a zvláště pak ve věznicích, kde islám představuje většinové náboženství. Michel Komitz, advokát několika souzených islamistů podotýká: "Mladí bílí lidé jsou na předměstí izolováni. Aby zapadli, mají dvě možnosti: stát se šampiónem v boxu nebo muslimem."

Problematika konvertitů dnes nabývá na váze, hlavně díky jejich radikální potencionálně nebezpečné menšině. Chybí přesné statistické údaje o počtu muslimů i konvertitů, nezbývá než věřit francouzským islámským organizacím, které odhadují počet konvertitů na 50 000.

Le Monde dále navrhuje mluvit o více "islámech", aby se lépe rozlišily jednotlivé větve tohoto náboženství na základě vzdělání a původu "učitelů", jež islám šíří. Vzrůst počtu konvertitů je jednak způsoben znásobením počtu smíšeních manželství, kdy jeden z partnerů nutí svůj protějšek k přestoupení na jinou víru. Druhým faktorem je již výše zmíněný úspěch islámu v předměstích. V těchto "banlieue" se uplatňuje hnutí Tabligh, které je schopné mladým lidem vysvětlit smysl života a poté přesvědčit tuto mládež k dalšímu šíření svých myšlenek.

Specialista na tuto oblast se svěřil:"U konvertitů můžeme najít pouze několik radikálů, kteří by patřili k tvrdému jádru." Někteří z nich však často poskytnou své pasy těmto aktivistům, ti tak mohou cestovat pod francouzskými doklady.

Celý problém se tedy vrací zpět k zásadní myšlence:kolik muslimů celkem vlastně ve Francii žije? Velmi často se udává číslo okolo pěti až šesti milionů, ale podle poslední demografické studie je tato cifra značně nadhodnocena. Toto téma zpracoval na sklonku minulého roku i týdeník L'Express.

Od roku 1892 je ve Francii zakázáno rozlišovat osoby při sčítání lidu na základě náboženského vyznání. Je tedy velmi těžké na základě oficiálních statistik určit přesný počet obyvatel dané menšiny. Francouzští sociologové a demografové jsou tedy odkázáni pouze na údaje o imigrantech a Francouzech pocházejících ze zemí a regionů, kde je islám dominantním náboženstvím jako Maghreb,Turecko, Blízký a Střední východ, Pákistán…K těmto údajům pak přičtou počty konvertitů, část ilegálních přistěhovalců a harki-muslimů repatriovaných z Alžírska. Díky těmto nepřesnostem o počtu Francouzů cizího původu, někteří demografové sečetli různé zdroje a došli tedy k číslu 5 až 6 milionů. Tato cifra ale není zcela věrohodná, jelikož nikdy nebyla potvrzena v celofrancouzském měřítku.

Velký pokrok učinila až demografka Michèle Tribalat, která pro revue Ined vytvořila novou, přesnější statistiku. Od náhodně zvolené skupinky Francouzů čítající 380 481 osob vybraných při posledním sčítání lidu v roce 1999, požadovala připsání informace o zemi původu rodičů. Francie tak mohla poprvé disponovat přesnější studii. Podle ní ve Francii tedy nežije okolo pěti či šesti milionů muslimů, ale pouze 3,7 milionu. Z toho 1,7 milionů jsou imigranti.

Více než 23% obyvatel Francie (to je 14 milionů ) je cizího původu (tj.nejméně jeden rodič se narodil mimo Francii) z toho: tři miliony jsou z Maghrebu a 700 000 ze Subsaharské Afriky. Zajímavostí také je, že ve Francii žije více obyvatel italského než alžírského původu (Alžířané a jejich potomci tvoří 1,6 milionu obyvatel, pro srovnání-obyvatel španělského původu je 1,5 milionu.)

Jeden z největších problémů spočívá v tom, že muslimská hnutí však můžou představovat "síta" pro budoucí stoupence radikálních organizací. Někteří konvertité totiž postrádají jistou dávku legitimity vzhledem k "původním" muslimům, chtějí tedy tuto ztrátu kompenzovat větším nasazením a náboženskými cestami. Podobný příběh by mohl vyprávět i Johan Bonte. Johan má bretaňskou matku, otec pochází z Antil. Sám konvertoval v roce 1999, kdy ho na víru obrátil jeho bratranec Djamel Beghal. Djamel je však dnes obviňován ze spolupráce s Al Kajdou na přípravě atentátu proti americké ambasádě. Kvůli nedostatku důkazů je dnes Johan na svobodě.

A tak mi řekla: Hlavně nic neměj s mojí mamčou!

Jsou chvíle, kdybyste nejradši podkopli nohy Atlasovi, kterej drží nebeskou klenbu, aby si rozbil hubu, i když za to nemůže. Jsou chvíle, kdy na to mam chuť, ale jak se znám, určitě bych se mu potom omluvil a pozval ho na panáka.

Některý věci mě prostě bytostně urážej a nasíraj. Jsem sice ve věku, kdy je k dvacítce stejně jako ke čtyřicítce, ale jsem taky ve věku, kdy slovo nasrat nabírá na takové zvláštní vůni, kterou by nevykoumali ani u Diora. A protože i Dolce & Gabbana hadr, konotát "nasrat" se stává výsostnou exkluzivitou mojí relace fashion life. Když už jsme u parfémů, dovolím si citovat stupidní klišéovité lákadlo, jistě od nějaké copywritterky, které mě ale s opilou myslí čím dál tím víc baví -
"Dolce & Gabbana Pour Homme je vůní zralého muže, který nemá problém přiznat si svůj věk, ale přesto netouží sedět v koutě." Kdo mě pochopil, jistě omluví mojí parafrázi - "Nasrat" je vůní zralého může, který nemá problém přiznat si svůj věk, ale přesto netouží sedět v koutě.

Představte si knihu vedle židle, kniha je k vám otočená čelem (dejme tomu jako na obrázku) a židle je od ní napravo (pokud bereme na pravo z hlediska pozorovatele) na zemi. Jsou vedle sebe kniha a židle, ale i židle a kniha, knihažidle je to samé jako židlekniha. Je jedno jestli říkáme židlekniha nebo knihažidle, protože jsou teď a tady vedle sebe. Abychom to pojmenovali nemůžeme dost dobře říci najednou knihažidle a židlekniha. Pokud řekneme židlekniha - máme tendenci si představit nejdříve židli a pak knihu, pokud řekneme knihažidle, máme tendenci si nejdříve představit knihu a pak teprve židli. Knihažidle je to samé jako židlekniha, ale ani jedno není přesné. Pojmenovávám to pro přesnost Prest, slovo jsem si vymyslel, ale je to jen jeden název pro knihažidli a židleknihu. Pokud někdo řekne slovo Prest, víme, co si máme představit, a představíme si to všichni přesně. Nemusíme skládat slova, Prest je perfektní, pokud máme Prest, můžeme ho i vidět. Někdo, kdo se ptá druhého, na to co viděl, když byl v místnosti a ten mu odpoví, viděl jsem židli, stůl, ubrus, ten někdo se nikdy nedozví, zda-li člověk viděl i Prest, protože bez znalosti Prestu stěží Prest uvidíte. Pokud něco nepojmenujeme stěží to přesně uvidíme, stěží s tím můžeme něco dělat, stěží to dokážeme pochopit.

"Chováš se divně," konstatuji a otravuje mě sledovat její mimiku

"Nechovám se divně, proč bych se měla chovat divně?" odpovídá přehnaně důrazně

"To jak se na mě koukáš, je ti něco? Jsi nějaká podrážděná."

"Co by mi mělo být? Kdyby ses takhle neptal, tak bych nebyla podrážděná. Proč řešíš? Všechno mohlo být v pohodě, furt řešíš!"

"Já bych nic neřešil, kdybys byla v pohodě."

"Já byla v pohodě, ale ty jsi začal zas řešit!"

"Víš co? Jdu si dát cígo na balkón!"

"Tak zhasni, chce se mi spát!"

V ideálním případě by konverzace vypadala asi takhle:

"Jsi delená."

"Jsem delená, protože krečdene."

"Snežet by bylo lepší než klovenon, viď?"

"Stačí mi, když budeš centesat."

"určitě budu centesat, jen se omlouvám, protože dneska klovebylo pro sejden"

"Já vím, víš co? Prest"

"Prest" opakoval po ní a oba se rozesmáli

(P.S.: představte si také, že se mi Word pokoušel slova opravit a podtržením tvrdil, že neexistuji ;-)

Psal jsem už o vyvedení z klamu. O zklamání. Psal jsem o tom, že je to dobrá věc, že vás uvede do reality. Představme si ale dva pohledy na svět, jeden pod tíhou kodaňské interpretace, druhý s významnou přísadou paralelní existence. Podle kodaňské interpretace (pomineme li vyvrácení Gribbinem) existují věci zároveň na všech místech. Buď je někdo v parku nebo stojí před vaším bytem a váhá, jestli zazvoní. Pokud se nerozhodneme otevřít dveře, víme prtku. Skutečnost je v tu chvíli závislá čistě na našem pohledu "kukátkem". Je závislá na tom, jestli se rozhodneme vyloučit možnosti. V tom případě jsme vlastně strůjci existence a reality. Podle paralelnosti, existuje v jednu chvíli více cest v čase vedle sebe. Píšu v čase, i když jsem si vědom, že čas je jen jedna z iluzí. Věříme na světlo, věříme na prostor, věříme nesmyslům prezentovaným v bulvárech, které v jednom světě vyšly, ve druhém naštěstí ne, což se mě samozřejmě asi netýká. Zdravím, Martine, ze světa neexistence bulváru, jak je? Aha, tak ty se tam jmenuješ Pepa, to je hrozný…mno…ehm. Věříme různým klamům a chceme bytostně vědět, jak je rozdělit. Jsou dobré? Nebo špatné? Vnímá kytka dobré nebo špatné? Kdo má pravdu člověk nebo kytka? Je lepší pravda kytky? Jedna mi tu usychá a to je pravda :o) Víme prtku. Alchymista věří tomu, že pokud si něco hodně přejeme, splní se to. Nemusíme ani vyloučit všechny možnosti, ani se otrocky přesvědčovat, ani se zklamávat. Čistě jen přetváříme, protože věříme. Celý svět je vystaven na premisách, postulátech a paradigmatu, celý náš svět (každý má jiný svět) je postaven na víře. Někde více či méně opřen o vědu. Jiný svět mám já, když se potím a připaluju na sluníčku, koukám po slečnách v plavkách a hlavou mi jdou myšlenky, který nemají se slečnami zbla nic společného, fakt ne, věřte mi :o) alespoň tedy v tu chvíli, alespoň tedy v tomto případě :o) Jiný svět má stará žena, listující si v kožíšku za třicetistupňového vedra v bulváru. Je můj svět dobrý nebo špatný? Je její svět dobrý nebo špatný? Je jiný.

Když něčemu hodně věříte, všechny hvězdy se spojí, a přání se splní - tomu věří alchymista od Coelha. Psal jsem, že zklamání je dobré, že jde o vyvedení z klamu, zapomněl jsem však napsat, že čistě logicky nás může vnést do klamu jiného. Jde o to, jak se v jakém klamu cítíte a jestli to vnímáte za dobré nebo špatné, bez ohledu na to, jaké to doopravdy je. Pokud se na mě Pepa nebude zlobit, rád bych mu řekl, že věřím, že i když nechodí okolo trafik s bulváry, není jeho svět lepší - tak bych se na to chtěl dívat, tomu bych chtěl věřit, a když něčemu věříte, všechny hvězdy se spojí… :o) Někdo zvoní u dveří, přemýšlím…půjdu se podívat?

Krize ekonomická by se dala nazvat krizí třicátníků. Patriarchální společnost, která tendenčně holduje třídění odpadů, dává si pozor na dostatečný prostor pro feminismus a antirasizmus a diví se, že přicházejí historií omílané a opakované změny (proboha, koukejte už konečně na historii, jste jak malý děti, co se stále spalují o kamna) se totál ale totál vysr… na třicátníky. A hlavně ti, a hlavně riskující adrenalinoví singels, holdují módě riskování bez drobnohledu a osobní reflexe, bez špetky sebeuspokojení. Ať riskují ale sebekriticky, ne žalostně a nikolivěk (to že jsem napsal? :o) řešit si dutou temnou komoru. Seberealizace jako odpověď na odosobnění?! Nicky jako ochrana Já?! Net jako dotek?! Podle psychologie, která snad přestala revidovat (nebo jsem ztratil přehled), je krize třicátníků o budování a sebedůvěře, samozřejmě zjednodušeně řečeno, dávno ne! Singels, úžasně poeticky beatnickej pojem, revolta sama pro sebe, hegemonie ztracené neuspokojené individuality. Z větší části spíš zhrzeni, než že by byli "spokojeni se stavem v jakým jsou". Spíš znechucení, než s chutí do něčeho nemechanicky zajetého a bezhlavě nevydobytého. Krize, ať ta či ta, riskování bez reflexe, žalostné nalhávání a sebeklamy, ale tam uvnitř kdesi nepateticky tam je zákoutí naděje sebeobrody. Krize, ať ta či ta, je jen přirozený běh dějin, očista - bez přehánění a děsů, a populismu. A až si to svět ekonomické krize uvědomí, a až to někdo řekne třicátníkům, můžem zase dál…

Nechci se úplně vypít....přes to...Bolševici nám připravili půdu pro xenofobii, rasizmus (ne, nepřeháním, a ano jsem si vědom...), mediální byznys politiku bez koulí a artušovin a dnes točí spot, kde cválá na koni...nevidím ti přes hledí...ano, asi soudruh Karel IV. s nějakym kamarádem, jenže ten už cválá pryč a není to Jiří z Poděbrad. A že je na začátku Říp? (...ten mě tam nedojímá). Cesta z lesa je pyrrhovo vítězství, překvapivě meandrují po mezích a stráních další cesty a je jich, jak se dnes říká, hafo! Žalostně nám chybí precedent a jsme z tého
(zde si dovolím nicotný eufemismus) v prdeli!

Šejkové prej sousedsky "soutěží" (sousedsky jsem měl dát taky do uvozovek) ve fontánách. Ta naše Křižíkova dostane na prdel od té na jezeře Burj Dubaj, zřejmě. Nedostatkové zboží bylo vždycky ceněno více, to máte jako ve vztazích. Šejkové si vodou hladí status nikoliv statut - a to mi řekl Martin, a Martine jestli to není pravda, tak tě přejede bagr a naschvál si nepustím volební spoty SPR-RSČ a to by byla vyloženě škoda.

Ačkoliv já se tu zatím uspokojuji svojí soukromou Knihou lesů, vod a strání a ironicky v jiné podobě více méně píšu verše

To není země, to je div

Nesmírná hudba bílých cest

Jež pro své tiché jiskření

Do hlubin strhly světlo hvězd

Sládek mě naprosto šejkovsky nikoliv švejkovsky trumfuje a cituje Shakespeara a těm, kteří ho právě nedočetli, raděj udělal druhý spot, kde jim říká, že se na ně zapomnělo a že jsou v hajzlu. Ještě ty bílý ovce, co kopou do prdele tu černou a bude nezanedbatelně lépe.

Voda,

po kapkách

po proudech

přívaly

máme jí hodně, počasí22 hlásí, že ještě bude. Vodu dnes vidíme zcela jinak! A kdo z nás poslal DMS na Moravu...he?! ("Nemám peníze," řekla paní Vomáčková a koupila si petry)

A tak jako já, i přes hořkost, by se každý měl umět NAPÍT vody, tím více po morální kopcovině

Déšť,

spojuje lidi

ač pod deštníky rozpačití

není jim...bagr!

(jak krásné je číst komentáře :-)

Ahojík můžu tě prosím o něco poprosit?Hlásneš pro Josefa Vágnera na www.abrimpy.cz/top-cz-50/ a ještě na http://www.abrimpy.cz/top-cz-sk/ na obou můžeš hlasovat 3x prosím.Kod opiš dole velkýma písmenka.Prosím hlásneš? Je to pro mě důležité a budu ti moc vděčná!!!! A písni mi na blog jestli si hlásla
P.S. máš hezu blog!!! xDD
A srry jestli sem přehlídla rubriku Reklamy!! xDD

Já samozřejmě děkuju za to, že se ti líbí můj hezu blog. A je skvělé, že jsi si všimla, že jsem žena, určitě ti dám vědět, jestli jsem hlasla. Beru na sebe po poslechu Láska nebo přátelství veškerou zodpovědnost - nebylo tam nic náckoidního ani levičáckýho, takže znovu, proč bych nehlasla. Kde jsou, kurec, ty velký písmen...jo tady